Téměř dokonalý víkend (5.-6.4.2025)

Sezóna se pomalu blíží ke konci a tento víkend byl posledním hned pro 3 družstva a nechybělo mnoho, abychom ho zakončili 6 výhrami ze 6 zápasů 👏😍

Dvě domácí výhry si připsalo ve svých zápasech družstvo mixu U11 a stoprocentní úspěšnost naopak na venkovním hřišti zaznamenali také chlapci U13. Oběma družstvům gratulujeme a děkujeme za super sezónu 💪💛🖤

Jedinou porážku víkendu si až v prodloužení připsali v neděli chlapci U19, kteří těsně nenavázali na sobotní výhru proti silnému soupeři z Chomutova. Nicméně i tak se jednalo o velmi povedené víkendovové vystoupení, a to nejen na hřišti, ale také v hledišti 👏👏 😍

U11 mix

BC Vysočina – TJ Třebíč 61:32 (14:5, 27:12, 45:18) ✅

BC Vysočina – Basket Moravská 92:24 (24:10, 48:15, 67:22) ✅

Co neudělám hned, tak se mi vykouří z hlavy. Takže s odstupem jednoho dne už moc nevím, co se při zápasech dělo. 

Třebíč jsme potkali tuto sezonu poprvé a hned naposled. Očekával jsem tuhý špíl. Při pohledu na statistiku jsme měli být mírným favoritem, ale vždy se to těžko odhaduje a záleží na sestavách. Třebíč velmi dobře a kompaktně bránila. Jak zápas postupoval, tak průběžně narůstalo skóre v náš prospěch. Trochu nám vázla obrana a komunikace.

Po pauze, kterou Třebíč vyplnila utkáním s Basketem Moravská, jsme šli opět na věc. Výsledek meziutkání byl jednoznačný a nám se v hlavách utvořila vidina jednoduššího soupeře a spousty nastřílených bodů. Budu kritický… Cílem měla být kolektivní a kombinační hra, zapojení všech, jenže se to všechno zvrtlo v individuální akce. Čest výjimkám. Když srovnám náš první zápas proti stejnému soupeři, který jsme odehráli ve slabší sestavě v Podolí, tak je to jako den a noc a je to škoda. Sice jsme vyhráli, ale za celkový projev hry moc rád nejsem.

Nebudu si mazat med kolem pusy. I přes dvě výhry nás trápily hůř provedené přechody do útoku – výběr místa pro náběh, nahrávka a horší podpora útoku. Jak už jsem psal dříve, se slabším soupeřem nám poměrně opadá koncentrace a orientace ve hře. Co je pro mě osobně nejhorší, tak že nám hra sklouzává k lehké sobeckosti a absentuje komunikace na hřišti.

Všechno zlé je k něčemu dobré a máme díky tomu pořád na čem pracovat a v čem se zlepšovat. Využijeme k tomu určitě zbylé tréninky, abychom mohli nějaké to zlepšení přenést do další sezony. Tímto prohlašuji soutěžní sezonu 24/25 U11 za uzavřenou. Teď už jen zbývá rozmyslet termín pro špekáčky a uzavření sezony celkově. 

U13 chlapci

SK Renocar Podolí – BC Vysočina 55:67 ✅

BK Vyškov – BC Vysočina 61:62 ✅

Poslední zápasy sezony jsme odehráli na palubovce SK Renocar Podolí.

V prvním zápase nás čekal domácí celek, který nikdy nedává nic zadarmo a svojí houževnatostí a bojovností umí potrápit každého soupeře. Do utkání jsme vstoupili aktivně a i přes řadu neproměněných šancí jsme první čtvrtinu vyhráli rozdílem 10 bodů. Zdálo se, že to tentokrát bude jednoduchá záležitost, ale opak byl pravdou. Druhou čtvrtinu jsme začali velmi pasivně, skřípala obrana a těžko jsme hledali recept na domácího hráče č. 17, který zatěžoval naše konto jedním košem za druhým, a skóre se začalo pomalu vyrovnávat. Do poločasu jsme o náskok přišli a do šaten odcházeli s jednobodovým vedením. Třetí čtvrtina se nesla v podobném duchu jako první a kluci domácím odskočili na rozdíl osmi bodů. Do druhé půle jsme vyztužili obranu druhé pětky bojovníkem Hugínem a bylo to znát. Dařil se i přechod do rychlého protiútoku a po ose Šíma=Šíma jsme si připisovali snadné body. Celá druhá pětka přidala v nasazení a tentokrát svojí část vyhrála a celkově jsme se mohli radovat z výhry o 12 bodů.

Po krátké přestávce nás čekal známý soupeř z Vyškova, se kterým jsme se letos potkali již třikrát. Dva z předchozích zápasů skončily rozdílem jednoho budu a vždy rozhodoval koš až v posledních vteřinách.  Od začátku se hrál pěkný bojovný minibasket s velkým nasazením a odhodláním obou družstev toto utkání vyhrát. Vývoj zápasu byl následující po čtvrtinách +6, +2, -2, dvě minuty před koncem 57:59. Čekala nás opět infarktová koncovka.

Ještě než se k ní dostanu, tak je potřeba pochválit kluky Tobíka a Míšu za jejich obranu nejlepších hráčů Vyškova a Dandu za nebojácné průniky s úspěšným zakončením. V druhé pětce předváděl skvělou obrannou práci Kuba a směrem dopředu jsme se opět opírali o rychlý přechod v podání Š + Š.  

Samotná koncovka byla opravdu divočina. Jedna proměněná šestka Šímy Noska a první koš v zápase Šímy Nováka nás minutu před koncem poslaly do jednobodového vedení. Poté jsme ubránili a z následujícího protiútoku mohli odskočit soupeři na rozdíl tří bodů, to když se na čáru trestných hodů postavil opět Šíma Novák. Bohužel nedal ani jednu a půl minuty před koncem utkání měl soupeř míč v držení. Ani tentokrát se vyškovským hráčům nepodařilo skórovat a po úspěšném doskoku se zdálo, že je hotovo. Chybělo asi 20 sec, díky naší nezkušenosti (na kterou máme plné právo) jsme se opět vrhli do rychlého brejku a bohužel i zbrklého zakončení. Tentorát již soupeř nabídnutou šanci využil a 4 sec před koncem nás potrestal a ujal se jednobodového vedení. Konec dobrý všechno dobré. Klukům se podařilo zahrát domluvenou akci a po vhazování doručili míč přesně Kubovi, který si naběhl pod koš a snadnou pozici využil. Společně s klaksonem tak zakončil vítězným košem zápas a zároveň i celou letošní sezonu.

U19 chlapci

BC Vysočina - Levharti Chomutov 87:73 ✅

BC Vysočina - BA Grizzlies Plzeň 109:112 PP ❌

Tak tohle se hodně povedlo!

Poslední hrací víkend finálové skupiny čekal na naše juniory a tito borci se chtěli s domácím publikem rozloučit slavnostněji, také proto, že pro 8 hráčů se jednalo o poslední zápasy v mládežnické kategorii. Zkrátka trošku nostalgie, vzpomínání a děkování. Velké promo kluků zafungovalo a hala praskala ve švech. Takhle plno bylo asi naposledy při utkání legend. Dostavili se bubeníci, takže v hale nebylo slyšet vlastního slova. Moderátorské taktovky se chopil Martin Hlaváček a začalo to opravdu ve velkém stylu. 20 minut před zápasem se promítaly na světelné tabuli střípky společných zážitků kluků od jejich začátků až po kategorii U19. Vzpomínalo se tak na naše první MČR, první soustředění na Fajťáku, první medaile z Festivalu, postup do extraligy U17, společné taneční i maturitní plesy, mikulášské i vánoční besídky a spoustu dalších zážitků. Zkrátka bylo toho dost a dost. Slavnostní nástup pojatý jako výměna generací, kdy naše hráče doprovázely děti z přípravky. Nejedno oko nezůstalo suché. Kluci měli také připravený dárek pro maminky, které odměnily za jejich podporu bílou růží. Po zápase pak zase trenéři poděkovali tatínkům (a některým maminkám) zelenou. Moc a moc povedený úvod utkání a to se ještě nezačalo hrát.

V ohlušující atmosféře nám vyšel i začátek. Táďa pálil ostrými a zajistil hned na začátku dobrý odskok od soupeře, který k nám přijel jako lídr finálové skupiny. Jako jediní jsme ho dokázali porazit, dokonce na jeho palubovce, a tak ten úvod se hodil. Vlilo nám to do žil spoustu energie. Přidali se naši tradiční přispěvatelé bodů Vinca s Lukym, ale ani ostatní nezaháleli, a tak se hrál krásný basketbal. Poločasové vedení o 9 bodů - dost dobrý.

To jsme ale nevěděli, co nás čeká o přestávce. No, nestává se to, já jsem to snad nikdy neviděl, aby se dva diváci trefili na 2 pokusy od půlky do koše. Stalo se. U nás. Ještě, že jsme nedávali auta, to by nás zruinovalo. :-) Ale podařilo se nám diváky upoutat, a ti si ani o přestávce neoddechli a zkrátka se stále slavilo.

Druhý poločas to byla ofenzivní smršť z obou stran. Levharti stahovali a před poslední čtvrtinou jsme měli k dobru pouhých 5 bodů. Ale energie z hlediště kluky nakopla k ještě intenzivnější práci a utkání jsme za standing ovation dovedli do vítězného konce. Slavilo se ještě dlouho po zápase, ty emoce byly opravdu obrovské. Nikomu se domů nechtělo a já už jenom napíši za trenéry, že nám bylo ctí, pánové!

Úplně poslední utkání jsme sehráli v neděli, už v poněkud komornější atmosféře a v odlehčeném zápase. Celý zápas se hrálo prakticky bez obran. Nebo útočníci měli svůj den, nevím. Ale bylo se na co dívat. Individuální výkony v obou týmech byly výborné. Hostů přijelo pouze sedm a možná i to byl jeden z faktorů, že jsme prohráli v prodloužení. My jsme protočili větší množství hráčů a trošičku se to projevilo v naší souhře. To ale neznamená, že by někdo hrál špatně. Naopak. I přes prohru jsme si to užili. Nebývá zvykem, že utkání skončí 100:100 a konec utkání 109:112. Já musím říct, že takové zápasy mám rád. Je to lepší než řezničina některých celků, které jsme v sezóně potkali. Hrál se totiž basket a tak to má být. A nebylo potřeba žádného desatera.

Velký aplaus publika sklidila i dorazivší legenda basketbalu - Petr Benda. Tak nevím, byla to pravda s tím přestupem? ;-)

Děkuji trenérům, kteří družstvo připravovali, hráčům za skvělé výkony a výbornou partu, rodičům za podporu a příznivcům basketbalu za hojnou účast na domácích a někdy i venkovních zápasech. Zkrátka všem, kdo byl součástí tohoto týmu, nebo mu fandil.

Foto Chomutov - děkujeme Kopymu

Foto Pzeň - děkujeme Vlastovi